006.jpg
Ahojky. Přátelé mi říkají "šedý vlk" - ale jinak: Vašek. Jsem jen obyčejný video amatér jako stovky jiných. Akce Poslední indiánské války se mi opravdu na tolik líbí, že vám musím o ni něco napsat. Má přezdívka COUNTRY ŠEDÝ VLK přišla od hudebníků, které také občas natáčím V country hudbě "country šedý vlk" = COUNTRY (rád poslouchám a vyhledávám hudbu country, ŠEDÝ VLK (šedá hlava + toulám se od akce k akci jako šedý vlk = ŠEDÝ VLK :)) ) Rozhodl jsem se vytvořit tento ne jen pro diváky ale hlavně pro HOBBY přátelé a bezva lidičky, kteří dělají opravdu srdcem, tuto skvělou akci. Pokud budete mít čas a chuť se účastnit opravdu skvělé akce, pak jsou to Indiánské války v Březně u Chomutova...které bývají první víkend v červenci.
Deutsch  němečina 
English  angličtina
En français  francuzština 
Italiano  italština

Poslední Indiánské války

Fan web - Indiánských válek Březno u Chomutova

Vítejte na fanouškovském webu posledních Indiánských válek Březno u Chomutova. Tento web je psán pohledem diváka na tuto jedinečnou akci u nás v ČR. Vlastně jsme s mou přítelkyní přijeli na premiéru této akce s kamerou, že si jen něco natočím a Věrka nafotí. Dnes už jsme ale i s mou přítelkyní Věrkou velcí fanoušci této akce. Již teď se těšíme na pátou část této velkolepé podívané.
Oficiální stránky Indiánských válek, najdete na tomto webu: North Western Territory o.s.
Na tomto fanouškovském  webu, najdete vše o indiánských válkách v Březně u Chomutova, z pohledu diváka, který přijel na první indiánské války v roce 2010 si jen zkusit natočit akční scény, a  později se stal velikým fanouškem této skvělé a jedinečné akce, najdete zde fotky, které nafotila Věra Jakubeková (Teta Endy) a videa, která točil Vašek Skořepa CŠV (country "šedý vlk") 
Celovyšívané mokasíny
photo-product-6074--700.jpg

Indiánské války 2014

indianske_valky_2014.jpg
Hlavní organizátor Indiánských válek, náčelník indiánů, autor námětů, scénářů, režie Indiánských válek
34857_1311434759659_1644333900_734016_6060234_n.jpg
ČAPA WAHA TANKA 
ladislav.pleticha@seznam.cz
Indiánská košile z jelenice
foto_8a_v.jpg
Opasek částečně vyšívaný, doplněný mosaznými hřeby 
photo-product-6119--700.jpg
425816_338947966143243_100000841266442_925797_951775016_n.jpg
Waštelo Čaglíška Wo
photo-product-5224-400-.jpg
Taška
163875_140435689344113_100001330488853_197220_1091188_n.jpg
Thathanka Ska
402384_2486192888243_1655284111_1718456_1956502385_n.jpg
Bernie Pospa & Radek Hawran Schunkaha Na-pin 
Štít

Štít

Ve středu je motiv orlích per do kruhu – symbol mystické ochrany, po obvodu motiv událostí, střídajících se v reálném (černé) a snovém (bílé) světě. Akcent je kladen na nutnost čestné a poctivé cesty životem. Zdobeno látkou, kopýtky a peřím.
Indianer Heike (Magdeburg)
Indianer Heike (Magdeburg)
Heike (Magdeburg) Německo
296508_263234183715534_100000868643434_713492_1874684339_n.jpg
Halthawin
44808_109795215743706_100001396853861_74450_7353112_n.jpg
Ulzi
296535_220770677971614_100001160504135_570276_5205389_n.jpg
Victorio
Bordel mama.jpg
Bordel mama (Teta Endy) 5.7.2014
P1170253.jpg
4_fred_eggan_2-300x220.jpg
Thathanka Gleška Šteker
200646_207709065921783_100000480737667_817624_5414224_n.jpg
Jirka Hušek
077.JPG
089.JPG
081.JPG
"Súnpi-copánek", ten,který umí překvapit
"Súnpi-copánek", ten,který umí překvapit
"Súnpi-copánek", ten,který umí překvapit 
IMG_8541.jpg
Péťa Procházka (Klatovy)
206.JPG
152.JPG

Přátelé ze zahraničí

954845_610672735653412_1961513070_n.jpg
Sibylle Vester (Německo)
10547939_721591551251462_5400561524617295702_o.jpg
Peter Stary (Německo)
740594_115468091960749_1628466627_o.jpg
Jackson (Německo)
11667377_835607423223067_3492857988590352726_n.jpg
Momo Joe (Německo)
11541949_850735621700708_2568881125042065721_n.jpg
Hans Lunze (Německo)
247824_134166263328601_100002056831842_225564_6349385_n.jpg
Joachim Plachetka z Polska
Klepnutím na fotku si přehraješ Hoop dance (tanec s obručemi) video tohoto skvělého tanečníka z Německa, který poctil svou návštěvou i naší 8.Indiánskou výstavu v Litvínově
Klepnutím na fotku si přehraješ Hoop dance (tanec s obručemi) video tohoto skvělého tanečníka z Německa, který poctil svou návštěvou i naší 8.Indiánskou výstavu v Litvínově
Na Indiánskou výstavu 2011 přijel bratr z Německa

Pamětní deska Troop A, 42nd Cavalry Squadron, 2nd CAV Grp. (MECZ) v Hostouni

36234_107142966001771_100001182054978_52277_2589266_n.jpg
Článek přidal: Aleš Yeeky
8.3.2012

Dusot koňských kopyt, ržání a vůně sena

jako by i dnes byly naším tichým průvodcem. Ale je to snad jen klam a mámení mysli. Opatrně otáčejme popsanými zažloutlými listy archivních fragmentů a odhalme, co je pro mnohé z nás utajenou historií tohoto regionu.

Počátky historie hostouňského hřebčína je nutno hledat v době první světové války, kdy hrabě Karl von Trauttmansdorf-Weinsberg vlastnil v okolí Hostouně 460 ha zemědělské půdy. Jednalo se především o polnosti v katastrech obcí Hostouň, Svržno, Hostětice a Tasnovice. Po vypuknutí první světové války a před blížící se frontou bylo nutno přesunout dosavadní chov koní z Haliče na vhodnější místo. Následně vybrané jak maďarské, tak i rakouské prostory však nebyly pro chov koní ideální. A tak muselo rakousko-uherské agrární ministerstvo ve Vídni hledat místo lépe vyhovující. Volba padla na polnosti a přilehlé dvory v okolí Hostouně. ty pak byly nakonec v roce 1915 od hraběte pronajaty a staly se pro transportované koně konečnou stanicí a základnou pro další chov koňského plemene. Správa zařízení podléhala ministerstvu zemědělství ve Vídni a byla účelově nazývána vojenskými remonty - (remonta = mladý kůň ve výcviku). Počínaje rokem 1917 byly přeměněny na vojenské hřebčíny. Ve dvorech se chovala plemena polokrevníků arabského, anglického a hannoverského. Následně po roce 1918 se velká část zemědělské půdy přeměnila na pastviny. Počet koní s ev té době již blížil pěti stům kusům. Před obsazením českého území německými vojsky na jaře roku 1938 se konečně přestěhovali do spřáteleného hřebčína v Horních Motěšicích u Trenčína. Ještě v říjnu téhož roku se koně vracejí zpět do Hostouně. Hřebčín, nyní již pod vedením německého Wehrmachtu, se znovu stává remontním ústředím, které však mělo jen krátké trvání. V roce 1942 se opět stává hřebčínem. V době druhé světové války se stav koní neustále doplňuje a zvyšuje o německou válečnou kořist z okupovaných území. Ať již se jednalo o koně z Itálie, Jugoslávie, Rakouska či území bývalého Sovětského svazu z oblasti Kavkazu a Donu. 

aleš.JPG
Zvláštní kapitolou tohoto chovu byli koně lipicáni, kteří byli převezeni do Hostouně z Makedonie, Chorvatska, Itálie a Rakouska. V místním hřebčíně došlo prakticky k sjednoceni celého chovného vzorku lipicánů. Úkolem hostouňského chovu bylo vycvičit hřebce pro španělskou dvorní jezdeckou školu v Hofburgu u Vídně. Tímto úkolem se po tři roky zabýval německý velitel hřebčína Hubert Rudofsky. Přes jeho veškeré úsilí nebyl záměr nakonec korunován úspěchem. Když se v dubnu přesunuly závěrečné boje druhé světové války na území naší republiky, bylo prvořadým úkolem uchránit chov vzácných koní před nelítostnými důsledky války. Hostouňští němečtí vojenští veterináři - Dr. Rudolf Lessing a Dr. Wolfgang Kroll - se odvážili ke smělému činu. Překročili hranice bývalé ČSR a kontaktovali již na německé straně velení americké armády. 

Zde přednesli svoji prosbu a žádost na záchranu vzácných koní. Shodou okolností v té době velitelství kavaleristů ve zmíněné oblastí plánovalo svoji vlastní akci. Spočívala ve vysvobození britských, francouzských a amerických vojáků z německého zajetí. A tak se nakonec americký velitel 2. jezdecké skupiny plukovník Charles H. Reed - duší zcela oddaný kavalerista - nakonec rozhodl spojit osvobození zajatců i záchranu vzácných koní v jedinou akci. Pověřil kapitána Stewarta, aby se spolu s německými veterináři přesunul do Hostouně a dojednal s německým velením vojenské vyklizeni prostorů v okolí hřebčína, dvorů a ve směru požadovaného odsunu koní. Stejně tak byla učiněna i jakási „gentlemanská dohoda" o zastaveni veškerých bojů v již zmíněném prostoru. S ohledem na bezvýchodnost situace v samotném závěru války německé velení s návrhem souhlasilo. 28. dubna 1945 zaútočil Troop „C" 42. squadrony na Bělou nad Radbuzou a Troop „A" téže squadrony posílen o další čety bez jakýchkoliv problémů obsadil Hostouň i ostatní stáje v přilehlých obcích. Dalo by se říci, že polovina úkolu byla splněna. 

V obci zůstala třicetičlenná americká jednotka pod velením podplukovníka Billa Quinlivanse. Z vojáků se najednou stali cowboyové a ošetřovatelé koní - vždyť i následná akce nesla krycí název „Cowboy". I když válka kolem pokračovala dál, byl připravován plán na vlastni přesun koní za hranice. Jakmile po devíti dnech 7. května 1945 došlo konečně ke kapitulaci, nestálo již realizaci plánu nic v cestě. Dne 15. května začal transport koní přes šumavské hvozdy do Schwarzenbergu a odtud přes Sankt Martin u Neustadtu do italského Janova. Část lipicánů se později navrátila zpět do Hofburgu, ale i do slovinské Lipice, zatímco menší část byla převezena do USA. V roce 1946 se v deníku americké armády Stars and Stripes objevila fotografie těchto koní v armádním výcvikovém středisku ve Virginii. Ale to již bylo rok po válce a odsunutí koně a stejně tak i ti, kteří s nimi přišli do styku, mohli žít klidně a svobodně.

Jak šťastný byl poválečný osud hostouňských koní, tak naopak hostouňský hřebčín s přilehlými dvory začal pozvolna ztrácet svoji dřívější slávu a věhlas. Armáda se počala motorizovat a o přísun nových koni nejevila zájem. Hřebčín a dvory se změnily na státní statky se zaměřením na zemědělskou výrobu a zbylí koně byli ustájeni ve Svržně. Ale i ti v roce 1952 nakonec skončili svoji pouť v hřebčíně v Albertovci. Sláva šlechtitelského zaměření hřebčínů upadla v zapomnění. Po sametové revoluci v roce 1989 a v následujících letech došlo v ČR opět k pozvolnému obnovováni původní funkce šlechtitelských hřebčínů. S radostí můžeme konstatovat, že i zde v tomto regionu došlo v roce 1993 k obnovení chovu koní. Stalo se díky rodině pana Miroslava Kozy z Domažlic, která zprivatizovala zbytky koní a dvůr s pozemky po Státním statku Bělá nad Radbuzou ve Svržně. A tak je zde dnes opět možno spatřit asi stovku pobíhajících koní z obnoveného chovu.
Jak již jsem se zmínil v samotném úvodu - tak snad dusot kopyt, ržání a vůně sena přece jen nebyl klam, ale realita, kterou nám zavál svěží větřík od Svržna. 

aleš.JPG
Co říci ještě na závěr:
Nedaleko od Rozvadova v nevelké vzdálenosti od naši hranice s Německem leží menší, ale zcela již v typickém německém slohu postavené městečko Vilseck. Pro uvedení jeho jména v této informaci je určitý důvod. Na okraji městečka se nalézá základna a výcvikový prostor jednotek americké armády. Jednou z několika dislokovaných jsou i kavaleristé z 2. squadrony „Cougar" od 2. jezdeckého pluku. Tato jednotka je současným následníkem kavaleristů 2. jezdecké skupiny, kteří zde v dubnu a v květnu roku 1945 na území Hostouňska a Bělska bojovali, pobývali a zajišťovali odsun hostouňských koní. Za dlouhých 65 let se tak daleko od těchto míst nevzdálili. 
Legenda k pomníku v Bělé nad Radbuzou – „Pattonovi duchové“
aleš.JPG

Toujours pret! Always ready! Vždy připraven!

Heslo, které bylo možno před více než šedesáti lety spatřit na rukávech uniforem amerických kavaleristů. Jednalo se o vojáky 2. jezdecké skupiny, kteří zde koncem dubna a na počátku května roku pětačtyřicátého plnili rozkaz, vydaný jejich velitelem. Byla to zcela ojedinělá a mimořádná akce v historii jejich činnosti na evropském bojišti. Spočívala v osvobození uvězněných válečných zajatců a zároveň i v záchraně několika stovek ušlechtilých koní. Proto  v duchu uvedeného motta - vždy připraven - byli pro tuto akci skvěle vycvičeni. Ve svých srdcích ho nesli svobodník Raymond E. Manz a technik 5. třídy Owen W. Sutton, jejichž jména jsou na věčnou památku uvedena na nově odhaleném památníku padlým v Bělé nad Radbuzou. Byli připraveni jak k boji, tak i k tomu, že položí svůj život za svobodu porobených národů a osvobození Evropy od fašistického nepřítele. Místo, kde závěrečná část kréda byla pro ně beze zbytku naplněna leží nedaleko odtud. 

Stalo se to na lesní cestě, směřující po zelené turistické značce na Karlovu Huť, Valdorf a Pleš k hraničnímu přechodu do Bavorska. Pro oba vojáky se osudná pětihodinová bitva odehrála 30. dubna 1945 na okraji dnes již zaniklé obce Rosendorf (Růžov). Při této akci byl zabit svobodník Manz a druhého dne zemřel v nemocnici na následky těžkých zranění i technik 5. třídy Sutton. Dle přání rodiny byly po skončení války pozůstatky obou padlých amerických vojáků převezeny do jejich rodných míst a důstojně uloženy na hřbitovech v Toledu v Ohio a v Kinstonu v Norh Carolina v USA. 28. dubna roku 2006 byla v místech, kde se bitva skutečně odehrála odhalena pamětní deska. Je umístěna na základových rozvalinách původního hospodářského stavení. Bližší podrobnosti vám poskytne text na informační tabuli poblíž památníku.
aleš.JPG

Svobodník Raymond E. Manz

Co přivedlo americké kavaleristy do těchto míst v posledních dnech dubna a počátkem května 1945?

2. jezdecká skupina pod velením plukovníka Charlese H. Reeda byla v popisovaném údobí součástí XII. sboru, 3. americké armády generála Pattona. Sestávala z 2. a 42. jezdecké průzkumné squadrony. Velením sboru byla motivována k vykrývání levého křídla sborových jednotek při dalším postupu přes pohraniční hory dále do vnitrozemí našeho státu. Ještě dříve než byl tento postup zahájen, dostala se do rukou velitele kavaleristů zcela náhodná zpráva. Nedaleko za hraničními hvozdy v okolí Hostouně a Bělé nad Radbuzou byli internováni angličtí, američtí, francouzští a polští váleční zajatci. Okamžitě vznikl plán na jejich osvobození a přesun za hranice.Úkol však nebyl jednoduchou záležitostí. Mezi hranicí a Bělou mapovaly postup amerických jednotek podél hranice i německé divize SS v pásmu bývalých Sudet. Prvotní úmysl kavaleristů podpořila ještě další zpráva o zde deponovaných koních, kterou v úloze parlamentáře sdělil plk. Reedovi - zanícenému milovníku koní - německý armádní veterinář z Hostouně. Jednalo se asi o 650 koní - 250 lipicánů císařské jezdecké akademie z Hofburgu ve Vídni, hřebce jugoslávského krále Petara a nacistického ministra zahraničí Ribbentropa. Dále zde byli koně plemene kabardinského, arabského a donského vč. dvou anglických plnokrevníků. O realizaci konkrétní akce bylo definitivně rozhodnuto, když byla prostřednictvím německého parlamentáře učiněna dohoda s hostouňským velením Wehrmachtu.

 

Bez názvu 1 kopie.jpg

Líbí se Vám příběhy z amerických prérii?

Ano (51 | 91%)
Ne (2 | 4%)
Šedý vlk mail 
grey_wolf_in_the_dark_forest_by_syren007-d3b4qxy.jpg
stetson204.jpg
Hlavní organizátor
Kavalerie a Technického
zabetpečení akce
Indiánské války
A7084405.jpg
Pavel Jupí Najman
jupinajman@seznam.cz
36234_107142966001771_100001182054978_52277_2589266_n (1).jpg
Yankee
600353_3735346259585_1143416504_n.jpg
487335_3735334539292_1129299195_n.jpg
449kopie.jpg
561313_441878269177700_127362925_n.jpg
1045124_308824945920551_511988080_n.jpg
P1100338kopie.jpg
P1100109kopie.jpg
156923_170719949627766_100000692861735_384424_399560_n.jpg
Zungu
Klikni na bizoni, a něco se o nich dozvíš
Klikni na bizoni, a něco se o nich dozvíš
Thathanka
308505_1922507230375_1472911355_31594220_1347288_n.jpg
Myrtes
200240_1720190607975_1334608530_31793646_6545139_n.jpg
Wyaka Tanka
P1170430.jpg
Olinka a Stanley
267523_251113278247674_100000470104870_1048860_8083307_n.jpg
Ohnivá voda
Kroužící orel.jpg
Kroužící orel
1920292_1380101398926615_1554747920_n.jpg
Maria Röderau (Německo)
13652811_10205254245354033_2053143798_n.jpg
Athia Čante Win
393193_1649565377116_1776422376_861403_1152489481_n.jpg
Spící medvěd
317812_241807182534630_100001160504135_631703_1544303820_n.jpg
Kate Trky
40616_155272811153725_100000130207118_520136_555161_n.jpg
Jára
p1120608.jpg
snimek_198.jpg
Jíťa
snimek_166.jpg
p1120408.jpg
p1120535.jpg
snimek_129.jpg
snimek_095.jpg
972197_169975886515359_1140015947_n (1).jpg
Libusche.jpg
Libusche (Berlin)
10631884_572207989556558_1534892876_o.jpg
Lu Gun (Berlín)
Jíťa
Jíťa
Indiánská výstava 2010 - Fotky na rajče.net (klikni na fotku)
Indiánská výstava 2010 - Fotky na rajče.net (klikni na fotku)
Z Indiánské výstavy
Indiánská výstava 2011- album na rajče.net  (klikni na fotku)
Indiánská výstava 2011- album na rajče.net (klikni na fotku)
Ženské zdobené šaty...
383151_100933866739317_2082040408_n.jpg
Vašek Skořepa
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one