006.jpg
Ahojky. Přátelé mi říkají "šedý vlk" - ale jinak: Vašek. Jsem jen obyčejný video amatér jako stovky jiných. Akce Poslední indiánské války se mi opravdu na tolik líbí, že vám musím o ni něco napsat. Má přezdívka COUNTRY ŠEDÝ VLK přišla od hudebníků, které také občas natáčím V country hudbě "country šedý vlk" = COUNTRY (rád poslouchám a vyhledávám hudbu country, ŠEDÝ VLK (šedá hlava + toulám se od akce k akci jako šedý vlk = ŠEDÝ VLK :)) ) Rozhodl jsem se vytvořit tento ne jen pro diváky ale hlavně pro HOBBY přátelé a bezva lidičky, kteří dělají opravdu srdcem, tuto skvělou akci. Pokud budete mít čas a chuť se účastnit opravdu skvělé akce, pak jsou to Indiánské války v Březně u Chomutova...které bývají první víkend v červenci.
Deutsch  němečina 
English  angličtina
En français  francuzština 
Italiano  italština

Poslední Indiánské války

Fan web - Indiánských válek Březno u Chomutova

Vítejte na fanouškovském webu posledních Indiánských válek Březno u Chomutova. Tento web je psán pohledem diváka na tuto jedinečnou akci u nás v ČR. Vlastně jsme s mou přítelkyní přijeli na premiéru této akce s kamerou, že si jen něco natočím a Věrka nafotí. Dnes už jsme ale i s mou přítelkyní Věrkou velcí fanoušci této akce. Již teď se těšíme na pátou část této velkolepé podívané.
Oficiální stránky Indiánských válek, najdete na tomto webu: North Western Territory o.s.
Na tomto fanouškovském  webu, najdete vše o indiánských válkách v Březně u Chomutova, z pohledu diváka, který přijel na první indiánské války v roce 2010 si jen zkusit natočit akční scény, a  později se stal velikým fanouškem této skvělé a jedinečné akce, najdete zde fotky, které nafotila Věra Jakubeková (Teta Endy) a videa, která točil Vašek Skořepa CŠV (country "šedý vlk") 
Celovyšívané mokasíny
photo-product-6074--700.jpg

Indiánské války 2014

indianske_valky_2014.jpg
Hlavní organizátor Indiánských válek, náčelník indiánů, autor námětů, scénářů, režie Indiánských válek
34857_1311434759659_1644333900_734016_6060234_n.jpg
ČAPA WAHA TANKA 
ladislav.pleticha@seznam.cz
Indiánská košile z jelenice
foto_8a_v.jpg
Opasek částečně vyšívaný, doplněný mosaznými hřeby 
photo-product-6119--700.jpg
425816_338947966143243_100000841266442_925797_951775016_n.jpg
Waštelo Čaglíška Wo
photo-product-5224-400-.jpg
Taška
163875_140435689344113_100001330488853_197220_1091188_n.jpg
Thathanka Ska
402384_2486192888243_1655284111_1718456_1956502385_n.jpg
Bernie Pospa & Radek Hawran Schunkaha Na-pin 
Štít

Štít

Ve středu je motiv orlích per do kruhu – symbol mystické ochrany, po obvodu motiv událostí, střídajících se v reálném (černé) a snovém (bílé) světě. Akcent je kladen na nutnost čestné a poctivé cesty životem. Zdobeno látkou, kopýtky a peřím.
Indianer Heike (Magdeburg)
Indianer Heike (Magdeburg)
Heike (Magdeburg) Německo
296508_263234183715534_100000868643434_713492_1874684339_n.jpg
Halthawin
44808_109795215743706_100001396853861_74450_7353112_n.jpg
Ulzi
296535_220770677971614_100001160504135_570276_5205389_n.jpg
Victorio
Bordel mama.jpg
Bordel mama (Teta Endy) 5.7.2014
P1170253.jpg
4_fred_eggan_2-300x220.jpg
Thathanka Gleška Šteker
200646_207709065921783_100000480737667_817624_5414224_n.jpg
Jirka Hušek
077.JPG
089.JPG
081.JPG
"Súnpi-copánek", ten,který umí překvapit
"Súnpi-copánek", ten,který umí překvapit
"Súnpi-copánek", ten,který umí překvapit 
IMG_8541.jpg
Péťa Procházka (Klatovy)
206.JPG
152.JPG

Přátelé ze zahraničí

954845_610672735653412_1961513070_n.jpg
Sibylle Vester (Německo)
10547939_721591551251462_5400561524617295702_o.jpg
Peter Stary (Německo)
740594_115468091960749_1628466627_o.jpg
Jackson (Německo)
11667377_835607423223067_3492857988590352726_n.jpg
Momo Joe (Německo)
11541949_850735621700708_2568881125042065721_n.jpg
Hans Lunze (Německo)
247824_134166263328601_100002056831842_225564_6349385_n.jpg
Joachim Plachetka z Polska
Klepnutím na fotku si přehraješ Hoop dance (tanec s obručemi) video tohoto skvělého tanečníka z Německa, který poctil svou návštěvou i naší 8.Indiánskou výstavu v Litvínově
Klepnutím na fotku si přehraješ Hoop dance (tanec s obručemi) video tohoto skvělého tanečníka z Německa, který poctil svou návštěvou i naší 8.Indiánskou výstavu v Litvínově
Na Indiánskou výstavu 2011 přijel bratr z Německa
Mississippi.jpg
Mississippi
Největší řeka Severní Ameriky v USA, dlouhá 3778 km, spolu s Missouri 6212 km (též 6021, 6380 km), povodí 3,27 miliónů km2 (z toho v Kanadě 33000 km2). Průměrný roční průtok v ústí je 19000 m3·s-1, nejvyšší 51000 m3·s-1. Pramení v jezeře Itasca západně od Hořejšího jezera, ústí rozsáhlou deltou (36000 km2) do Mexického zálivu. Na dolním toku četné meandry a stará říční ramena, časté záplavy. Splavná od města Minneapolis (3130 km), do New Orleans pro námořní lodě. 

Překážkami plavby jsou skalnaté prahy, pohybující se pískové lavice, kolísavý vodní stav. Mississippi ročně nanáší v dolním toku asi 400 miliónů tun naplavenin a delta se každoročně zvětšuje o 50-100 m. Celé povodí Mississippi je významnou dopravní cestou a je spojeno průplavy s Velkými anadskými jezery. Na horním toku hydroelektrárny. 

VELKÉ PLÁNĚ ANEB DIVOKÝ ZÁPAD

4_fred_eggan_2Velké pláně byly obrovský semiaridní prostor pokrytý zvlněnou travnatou prérií, ležící uprostřed severoamerického subkontinentu. Táhly se od Skalistých hor na západě až po řeku Mississippi na východě. Průměrné roční srážky zde dodnes dosahují méně než 500 mm, takže vody byl vždy nedostatek. Vzácné a nepravidelné srážky doprovázené vysokým odparem, způsobeným neustálými větry, tak charakterizují celý tento masivní prostor. Většinu srážek obstarávaly jarní deště od května do července, kdy vlhkost vzduchu klesala od východu k západu, tedy od Matky vod Mississippi až po horské masivy. Naproti tomu teplota rostla obvykle ve směru od severu k jihu, tedy od mrazivých stepí na kanadské straně po jižansky teplý Texas. A stejným směrem se pohybovaly i nepravidelné srážky. Tomuto prostředí se nejlépe přizpůsobili největší místní býložravci bizoni, ale žili zde také losi, antilopy, jeleni a divoké ovce. Menší zvěř jako vlci, lišky, bobři, ondatry, ale i norci, vydry, kolčavy a mývalové se lovili hlavně pro kožešiny. Proto tento kraj původně navštěvovali hlavně francouzští trapeři, kteří hledali dostupné zdroje právě pro lov kožešinové zvěře. A snad to byla první válka o kožešiny mezi Francouzi a Angličany, která už v historické době vyhnala usedlé Indiány z oblasti horního toku Mississippi do prérií, kde už zůstali. Ale pravdou je, že tehdejší obyvatelé prérií byli dobře adaptováni na tamní přírodní podmínky, což předpokládalo přizpůsobit svůj roční cyklus pravidelnosti a spolehlivosti pohybu bizonů.
Indiáni tehdy ještě chodili pěšky, což na ohromných prostorách Velkých plání nebyla zrovna výhoda. Proto zakládali na prériích ohně, aby přivedli stáda na místa, kde je mohli snáze zabíjet, nebo aby stáda zavedli do míst nové pastvy. Nejjednodušším způsobem lovu bylo nahánění zvěře do otevřených ohrad. Takový způsob zabíjení zvěře nevedl k panice stáda, ani ke změně tahu zvěře. Tak mohli dvounozí lovci plánovat dopředu své lovy a jejich udržitelnost. Pravidelný roční cyklus byl rozdělený na dvě odlišná období, kdy zimu tito Indiáni trávili na chráněném místě někde v parkové krajině, kde rostly stromy a byl tam tudíž dostatek dřeva, a v létě potom žili sledováním stád bizonů v otevřené prérii. Tento způsob lovu byl vůči stádům zvěře šetrný, přičemž uchovával demografi ckou rovnováhu loveckých táborů. Zimní tábory byly obývány šest až osm měsíců v roce, letní potom pouze tři až čtyři měsíce. Nicméně život těchto původních lovců nebyl závislý jen na bizonech, protože se lovila i jiná velká zvířata jako losi, jeleni a antilopy, ale hlavně: ženy se věnovaly intenzivnímu sběru rostlinné potravy, takže poměr masité a vegetariánské potravy byl tak půl na půl. Vše se ale změnilo s introdukcí koně. Ti totiž napomohli využívat bizony jako jediný zdroj jejich obživy. Až teprve potom bylo snadné sledovat tato zvířata v lehce zvlněné krajině a zabíjet je v mnohem větším počtu, než dokázali dříve lidé pouze během a chůzí. Právě tato produktivita přilákala na západní pláně mnoho okolních národů, jež se až doposud lišily nejen jazykově, ale i stylem svého života. Lov bizonů s pomocí jízdy na koních se stal novým ekologickým fenoménem, jenž spojil různé etnické zvyky, mravy a obyčeje v jeden pitoreskní obraz původních obyvatel kontinentu. To celé však trvalo necelých dvě stě let se svým vrcholem v letech 1740 až 1800. Pro představu: na začátku 19. století žilo na Velkých pláních pravděpodobně sto tisíc Indiánů, což bylo pořád ještě řídké osídlení vzhledem k velké ploše, kterou prérie zabíraly. Koně zvýšili rychlost pohybu lidí a zvětšili objem movitostí, jež se daly s jejich pomocí dopravovat. Nic už potom nebylo jako dřív.


bizon.jpg

BIZON NÁŠ VEZDEJŠÍ

Evropané, kteří se dostali v 18. století do oblasti Velkých plání, mluvili o obrovských černých stádech bizonů, pod jejichž kopyty duněla celá prérie. Ale i tato zvířata měla svou historii. Po skončení doby ledové před nějakými 10 tisíci lety došlo k výraznému ústupu velkých savců na celé severní polokouli, Ameriku nevyjímaje. Tehdy se otevřely desítky pastevních nik, uprázdněných právě na Velkých pláních. A tak menší druh bizona, který měl vyšší porodnost než jeho větší předchůdce z doby ledové, zaplavil svou ohromnou biomasou většinu travnatých prostor.
Ale je třeba si uvědomit, že počty bizonů nebyly v průběhu času stejně velké, dokonce pylové analýzy a archeologické nálezy ukazují, že v různých dobách bizoni zejména na jihu z prérií úplně vymizeli, aby se zase ve vlhčích obdobích rozmnožili a navrátili se ze svých útočišť na lesnatém východě zpět na místa svého původního výskytu. Samozřejmě, že tyto pohyby měly svůj dopad na chování Indiánů, kteří se museli z prérií stěhovat do údolí řek a opět zase zpět, takže i jejich počty musely silně kolísat a tomu všemu se pochopitelně přizpůsobovala také jejich kultura.
Lov bizonů na vlastních nohách nebyl zdaleka tak úspěšným způsobem obživy, aby mohl zajistit existenci početnějšímu počtu původních obyvatel prérií. Lovy se konaly jednou do roka a bizoní maso bylo spíše doplňkem rostlinné stravy. Čistě loveckých etnik bylo pár, šlo o malé skupiny nomádů, jejichž způsob obživy a životní úroveň můžeme posuzovat pouze z analogie. Indiáni, kteří se původně přizpůsobili stylu života lovců bizonů, však dokázali z bizona využít všechno: z kůže se dělaly oděvy a lůžkoviny, z vyčiněných kůží se vyráběly vaky na úschovu zásob, ochranné štíty, sedla na koně, mokasíny, rukavice, kamaše, košile, lasa, uzdy, provazy, týpí. Z kostí a rohů se dělaly škrabadla a hladidla na úpravu kůží, dále luky, hroty šípů, poháry na pití, lžíce a jiné nářadí. Ze šlach se vyráběly nitě, tětivy na luky, hnůj se sušil na palivo. Indiáni vyráběli směs sušeného a rozdrceného masa, které se často ještě smíchalo s různými bobulemi, třešněmi či švestkami a se zvířecím tukem. Vyrobená směs, známá z etnografi e pod jménempemikan, se ukládala do pevně utaženého a utěsněného vaku. Tyto přenositelné vaky, tak zvanéparfl eše, vážily až 50 kilogramů a uchovávaly se na dobu, kdy nebyl dostatek čerstvého masa, neboť vydržely poživatelné i několik let. Bizoní maso, tuk a krev se také sušily a udily.


298.jpg

INDIÁNSKÝ VYNÁLEZ KONĚ

Díky tomu, že se Indiáni přizpůsobili evropské kultuře koní, se stala dostupnost bizoních produktů mnohem vyšší. Ale zároveň tato koňská kultura způsobila z velké části zánik původní schopnosti Indiánů vyrábět rostlinnou potravu. Důsledek toho byl zřejmý: veškerá kultura se formovala kolem bizonů a koní a došlo k růstu populace. Indiáni se stali predátory a přirovnávali se k vlkům, v jejichž kůžích se kdysi přibližovali nepozorováni ke stádům bizonů. Změnil se také způsob lovu. Z převážně individuální akce se stala koordinovaná činnost.
Společný lov na koních spočíval v obklíčení stáda bizonů a vyvolání paniky mezi zvířaty, kdy každý lovec vystřelil z krátkého luku na nejbližší zvíře. Vyplašená zvířata potom jezdci obkroužili a oštěpy zasahovali jejich těla, aby nakonec poražené kusy dobili noži. Ale zabití zvěře byl pouze začátek: následovalo vyvržení zvěře, bourání kusů a doprava masa a kůže do tábora. Závislost na lovu bizonů byla kritickým bodem tohoto stylu života: Eggan odhaduje, že z 66 až 85 procent záviselo živobytí Indiánů na tomto zvířeti oproti méně než 50 procentům v dobách před introdukcí koně. Ale také převzetí kultury koně Indiány mělo svou historii.
Střediskem, odkud se koně šířili do prérií, bylo město Santa Fé v Novém Mexiku. Zpočátku bylo tempo používání koní velmi pomalé, ale postupně se zrychlovalo do té míry, že obsáhlo celé území Velkých plání. Indiáni z počátku ignorovali využití tak podivného zvířete, navíc se neuměli o koně postarat a pečovat o ně. Původně byla zbloudilá zvířata spíše vhodným zdrojem potravy než užitkovým zvířetem. Za řeku Rio Grande, tekoucí do Mexického zálivu, se koně dostali až po roce 1600. Rozšíření koně se zrychlilo za revolty Pue blanů v roce 1680, neboť poté, co se Španělé dočasně stáhli, zůstalo po nich na prérii mnoho domácích zvířat: vedle koní také dobytek, ovce, kozy, prasata.Tehdy Pueblané poprvé vyměnili spoustu volně pobíhajících koní za sušené maso a kožené oděvy, což byly produkty prérijních Indiánů. Cílevědomá distribuce koní na prériích začala kolem roku 1630 a byla završena roku 1770, kdy dosáhla severní hranice v kanadské Albertě. Jestliže v ekologickém slova smyslu byl bizon plevelným druhem, který se rozmnožil jako výsledek velké přírodní poruchy, potom introdukce koně do indiánské kultury byla něčím podobným. Když přišli Španělé s koňmi, obsadila tato zvířata staré přírodní niky a velmi rychle se na Pláních rozšířila: bylo to pro ně přirozené prostředí. To samozřejmě přispělo k rozkvětu nové koňské kultury, jež měla z ekologického hlediska málo srovnatelné paralely ve světových dějinách.


Edward_S._Curtis_Collection_People_013.jpg

KAŽDODENNÍ ŽIVOT PRÉRIJNÍCH INDIÁNŮ

Prérijní Indiáni se po většinu roku pohybovali po prérii v malých skupinách, což byly ve skutečnosti tábory lovců bizonů. Jádrem takové skupiny byli pokrevní příbuzní, obvykle několik sourozenců, k nimž se přidružilo několik dalších jedinců či rodin. Zajímavé je, že u některých lovců a válečníků (např. u Šajenů) se udržovalo matrilokální pravidlo usídlení, čili že každý jedinec se po svatbě usídlil v táboře, odkud pocházela jeho matka. Takový tábor se potom skládal z určitého počtu obydlí, nám známých týpí, která byla domovem vždy jedné rodiny. V podstatě se dá říci, že každý tábor byla jedna velká domácnost, kde muži poskytovali maso a kůži a ženy sbíraly rostlinné produkty a zajišťovaly ostatní činnosti. Jídlo pro celý tábor vařila manželka vedoucího náčelníka, což bývala matka sourozenců, žijících tak pohromadě v jedné skupině. Rodinní příslušníci si své jídlo odnášeli domů, do svého týpí. Počet lidí v táboře se pohyboval mezi 15 a 25 osobami. Její soudržnost se udržovala prostřednictvím výměn darů podle pravidla reciprocity, ale také řadou vzájemných povinností. Taková rozšířená domácnost byla lépe adaptována na nejisté podmínky života na prérii. Každá domácnost měla dostatek lovců pro ulovení velkého kusu zvěře a dostatek žen, aby z úlovku zpracovaly maso a kůže. Smrt někoho v táboře neznamenala rozvrat skupiny, stejně tak jako rozvod nebyl koncem péče o děti: velká domácnost se o ně vždy dokázala postarat. A ke každému táboru patřili také neodmyslitelně koně. Jedna domácnost o osmi osobách potřebovala zhruba dvanáct koní: jeden kůň nesl kožené plachty tvořící stěny týpí, dva koně táhli tyče pro konstrukci týpí, dva nesli maso a jiné potraviny, na třech se vezly ženy a děti, na dvou jeli muži a dva byli vycvičeni pro lov bizonů. Ale bylo rozumné mít čtyři pět koní navíc pro nepředvídatelné události, jako bylo uhynutí, zranění nebo krádež koně. Opravdu bohaté domácnosti měly čtyřicet a více koní, ale čtvrtina skutečně chudých domácností měla nejvýše čtyři koně, takže byly závislé na příbuzných nebo na vůdčích rodinách.
Každý tábor měl své jméno a platilo, že nikdo v táboře nesměl trpět nouzí. Náčelníci nedopustili, aby členové jejich skupiny trpěli fyzickým nedostatkem. Ale žádný náčelník nemohl nic nařizovat z moci svého postavení, vše podléhalo společnému souhlasu všech spolusídlících. Každý mohl z tábora odejít a přidat se k jinému náčelníkovi, když se mu něco nelíbilo. Zvláštní postavení u prérijních Indiánů měli „přátelé". Šlo o reciproční vztah, který se dostal i do literatury (třeba do mayovek) a který vytvářel respektované vztahy mezi konkrétními jedinci. Mnohdy tyto vztahy přetrvávaly i několik generací, byť přímý kontakt mezi „přáteli" nebýval častý a byl více či méně formální.

KMENY, OBŘADY, VŮDCI

4_fred_eggan_3Každé indiánské etnikum kontrolovalo určité území, můžeme mu říkat lovecký revír, které obyčejně velice dobře střežilo. Přístup do takového revíru měli pouze členové kmene, případně příslušníci spřátelených kmenů. Někdy se stávalo, obzvláště šlo-li o malé kmeny či etnika, že jejich členové spolu tábořili, lovili společně bizony a obvykle se také mezi sebou ženili a vdávali. To byl třeba příklad tří kmenů, jež studoval právě Eggan. Byli jimi dobře známí Šajeni, dále Arapahové a Indiáni se zvláštním jménem Velká břicha (z francouzského pojmenování Gros ventre). I když díky historickému procesu se tato etnika nakonec rozptýlila na velkém území, měla stále povědomí společného původu, což potvrzovala skutečnost, že mluvili příbuzným jazykem.
Všechny kmeny se dělily na různé společnosti, jež měly vojenský, sociální a rituální charakter, ale ty fungovaly jen při setkání celého kmene. Členy takových společností byli obvykle jen pozvaní muži a některé čestné členky. Kmen Šajenů se skládal z 10 lokálních skupin, jež fungovaly zcela samostatně pod vedením dědičného náčelníka. Šajeni měli rovněž, na rozdíl od ostatních prérijních Indiánů, politickou organizaci s radou 44 náčelníků, po 4 z každé lokální skupiny. Rituálním vůdcem byl držitel „léčebných šípů", ale Tanec slunce a jiné slavnosti kontrolovaly válečné společnosti. Všechny tyto skupiny, rady a společnosti vytvářely sociální síť spojující všechny jedince v jeden homogenní celek. Všechny sociální vztahy se tak skládaly z mnoha různých rolí, jež odrážely odlišné způsoby chování jednotlivých osob.
Na počátku léta se všechny skupiny spojily, aby společně lovily a účastnily se slavností. Tehdy se také konala největší slavnost, nazývaná Tanec slunce. Kmen byl svou velikostí příliš těžkopádný korpus a jeho soudržnost byla dána spíše rituálně, tedy členstvím dospělých mužů v různých obřadních společnostech. Každá z nich byla totemicky spojena s nějakým předmětem nebo zvířetem, které symbolizovalo její činnost. Aktivita všech těchto společenstev se koncentrovala do letního období. Nicméně i tento náboženský a politický komplex kmene měl své praktické vyústění v systému příbuzenství, což se projevovalo v symbolice letního tábora, kde každá skupina měla své stálé místo, jakoby šlo o tábor jedné velké rodiny. Jak už jsme zmínili, hlavním posláním červnového setkání byl velkolepý obřad Tanec slunce. Někdy se organizovaly společné lovy, ale obvykle se Indiáni zase rozešli a rozptýlili do malých táborů. Zimu potom trávil každý tábor na svém zimovišti, neboť každá skupina dávala přednost určité lokalitě, k níž měla nějaký vztah. Celá sociální organizace měla tedy svůj základ v příbuzenských vztazích. Ty se neprojevovaly pouze v každodenních interakcích uvnitř tábora, ale odrážely širší sociální aspekty. Jen tak mohli tito Indiáni přežít bez rozpadu své sociální sítě tak bouřlivé změny v průběhu necelých dvou set let.

PERMANENTNÍ VÁLEČNÝ STAV

Specializace na lov bizonů s sebou nesla své důsledky. Indiáni na prériích měli nedostatek některých produktů, které si dříve zajišťovali sami. To pak znamenalo, že se museli obracet na své zemědělské sousedy a navázat s nimi výměnný obchod. Začalo to na jihu, kde získávali od Pueblanů kukuřici, dýně, fazole, tabák a slunečnicová semena. Později se jezdci na koních účastnili velkých trhů na řece Missouri a Arkansas, kde se vyměňovaly zemědělské přebytky za bizoní kůže, kožené oděvy, sušené maso, kamaše, kožešiny.
Po roce 1830 se obchod s kožešinami zaměřil hlavně na bizoní kůže a na výrobky z nich. Indiáni výměnou za kůže a kožešiny získávali hlavně železné zbraně a nástroje jako nože, sekery, hrnce, šídla a hroty šípů. Pušky se pro lov bizonů na hřbetě koní příliš nehodily, teprve po roce 1870 se začaly používat zadovky. S osvojením koně se lov bizonů stával poznenáhlu obchodní záležitostí a ztratil sociální náboj. Domácnosti se staly méně závislé na kooperaci členů komunity a mohly se svými výrobky samy disponovat. U Šajenů to došlo tak daleko, že se rozdělili na tábory mírové a válečné. V „mírových" táborech ovládali náčelníci výrobu kožených oděvů, které šily ženy, a muži je potom dále směňovali se zemědělci a posléze i s kolonisty za další zboží.
Úspěšné domácnosti tak mohly kumulovat bohatství: koně a směněné statky se staly znakem sociálních rozdílů. Koně, zbraně, oděvy, oblečení, hračky přešly do osobního vlastnictví a byly směňovány muži, ženami i dětmi. Koně se stali tržními zvířaty a jejich krádeže byly podnětem pro nájezdy na cizí skupiny. Smysl pro čest a odvahu byla cenou, kterou bohatí jednotlivci platili za své vlastnictví. Ukradení koně a produkty z bizoní kůže se stali platidlem. Nejprve je prérijní Indiáni vyměňovali za potraviny s usedlými zemědělci, později potom hlavně s Evropany, kteří jim tak dodávali nejen železné výrobky jako nože, sekyry, nebo mosazné kotle, ale později i střelné zbraně.
Ale s novým bohatstvím přišlo nové nebezpečí: Indiáni začali bránit své lovecké revíry a zabíjet vetřelce. Krádeže koní se staly nejjednodušším způsobem, jak přijít k bohatství, a koně se stali vítanou kořistí. Všechny etnické skupiny na Velkých pláních se rychle zapojily do válečných konfl iktů a příležitostné šarvátky se proměnily v permanentní válečný stav. Zatímco náčelníci se stali obchodníky, válečníci měli za úkol zabíjet nepřátele. „Válečné" tábory Šajenů tvořili hlavně sirotci, nebo muži žijící osamoceně s matkou či babičkou. Indiáni těmto solitérům říkali: „ti, kdo budou zabiti".
Zatímco náčelník „mírového" tábora mu mohl vládnout několik desetiletí, náčelník „válečného" tábora měl životnost nejvýše čtyři roky. Mezi válečníky byli někteří vyslovení sebevrazi, kteří útočili na protivníky bez jakékoliv zbraně či ochrany. Jejich úkolem bylo odpoutat pozornost nepřátel: tito mladíci dodali Šajenům pověst nelítostných bojovníků, kteří byli postrachem prérie. Válečníci museli žit v celibátu, aby ovládali síly, jež ostatním byly odepřeny. Války se vedly o lovecké revíry, ale také aby se získala kořist, hlavně koně, což byl hlavní symbol bohatství. Mnohdy však neměly žádný hmatatelný cíl, někdy šlo o běžnou odvetu za nějaké minulé příkoří, jindy zase vyrazili bojovníci jen pro poctu a projevenou odvahu. Ale často jenom proto, že ani jiný způsob života už neznali.
Hrdinské činy se staly nejvyšší metou v životě mladých mužů, s jejich pomocí dosahovali válečníci vysokých poct a vyššího postavení. Jestliže se náhodou některý ze šajenských bojovníků dožil vyššího věku, směl se oženit a postoupit mezi „mírové" náčelníky, kumulovat osobní bohatství jako oni a to spolu se svými válečnými poctami předat svým potomkům. Spolu s válkami se tak rozšířil styl života prérijních Indiánů na obrovské území Velkých plání. Vznikla tak více či méně homogenní kultura, což se projevilo v oblečení, nošení péřových čelenek, stavbě týpí a dopravě movitostí ve vacích přehozených přes koně, nebo tažených na dřevěném smyku, zvaném francouzsky travois.
Právě individualismus se stal novým fenoménem v této indiánské kultuře a nahradil tak původní pravidla solidarity, kooperace a reciprocity. Postavení a bohatství jedinců, které se měřilo dříve válečnými činy a počtem koní, se ve druhé polovině 19. století přeneslo na osobní jmění, pocházející z obchodní činnosti. A tehdy došlo k nepochopitelnému paradoxu: když se prérijní Indiáni napojili na tržní směnu s evropskými přistěhovalci, Evropané, kteří si zvolili Ameriku za svou novou vlast, se s nimi zle vypořádali. V indiánských válkách se z hrdých pánů prérie stali sociálně vyloučení Američané, vystěhovaní do rezervací. Ale to už je jiná historie. Inu, cesty svobody jsou někdy křivolaké. Ale to jsme u nás v roce 1974 ještě netušili.

Frederick Russell Eggan (1906-1991) Americký antropolog, žák slavného britského etnologa Radcliffe-Browna v době jeho působení na University of Chicago, celý svůj život věnoval spolu se svou ženou Dorothy studiu indiánských kultur na území USA.

Bez názvu 1 kopie.jpg

Líbí se Vám příběhy z amerických prérii?

Ano (51 | 91%)
Ne (2 | 4%)
Šedý vlk mail 
grey_wolf_in_the_dark_forest_by_syren007-d3b4qxy.jpg
stetson204.jpg
Hlavní organizátor
Kavalerie a Technického
zabetpečení akce
Indiánské války
A7084405.jpg
Pavel Jupí Najman
jupinajman@seznam.cz
36234_107142966001771_100001182054978_52277_2589266_n (1).jpg
Yankee
600353_3735346259585_1143416504_n.jpg
487335_3735334539292_1129299195_n.jpg
449kopie.jpg
561313_441878269177700_127362925_n.jpg
1045124_308824945920551_511988080_n.jpg
P1100338kopie.jpg
P1100109kopie.jpg
156923_170719949627766_100000692861735_384424_399560_n.jpg
Zungu
Klikni na bizoni, a něco se o nich dozvíš
Klikni na bizoni, a něco se o nich dozvíš
Thathanka
308505_1922507230375_1472911355_31594220_1347288_n.jpg
Myrtes
200240_1720190607975_1334608530_31793646_6545139_n.jpg
Wyaka Tanka
P1170430.jpg
Olinka a Stanley
267523_251113278247674_100000470104870_1048860_8083307_n.jpg
Ohnivá voda
Kroužící orel.jpg
Kroužící orel
1920292_1380101398926615_1554747920_n.jpg
Maria Röderau (Německo)
13652811_10205254245354033_2053143798_n.jpg
Athia Čante Win
393193_1649565377116_1776422376_861403_1152489481_n.jpg
Spící medvěd
317812_241807182534630_100001160504135_631703_1544303820_n.jpg
Kate Trky
40616_155272811153725_100000130207118_520136_555161_n.jpg
Jára
p1120608.jpg
snimek_198.jpg
Jíťa
snimek_166.jpg
p1120408.jpg
p1120535.jpg
snimek_129.jpg
snimek_095.jpg
972197_169975886515359_1140015947_n (1).jpg
Libusche.jpg
Libusche (Berlin)
10631884_572207989556558_1534892876_o.jpg
Lu Gun (Berlín)
Jíťa
Jíťa
Indiánská výstava 2010 - Fotky na rajče.net (klikni na fotku)
Indiánská výstava 2010 - Fotky na rajče.net (klikni na fotku)
Z Indiánské výstavy
Indiánská výstava 2011- album na rajče.net  (klikni na fotku)
Indiánská výstava 2011- album na rajče.net (klikni na fotku)
Ženské zdobené šaty...
383151_100933866739317_2082040408_n.jpg
Vašek Skořepa
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one