006.jpg
Ahojky. Přátelé mi říkají "šedý vlk" - ale jinak: Vašek. Jsem jen obyčejný video amatér jako stovky jiných. Akce Poslední indiánské války se mi opravdu na tolik líbí, že vám musím o ni něco napsat. Má přezdívka COUNTRY ŠEDÝ VLK přišla od hudebníků, které také občas natáčím V country hudbě "country šedý vlk" = COUNTRY (rád poslouchám a vyhledávám hudbu country, ŠEDÝ VLK (šedá hlava + toulám se od akce k akci jako šedý vlk = ŠEDÝ VLK :)) ) Rozhodl jsem se vytvořit tento ne jen pro diváky ale hlavně pro HOBBY přátelé a bezva lidičky, kteří dělají opravdu srdcem, tuto skvělou akci. Pokud budete mít čas a chuť se účastnit opravdu skvělé akce, pak jsou to Indiánské války v Březně u Chomutova...které bývají první víkend v červenci.
Deutsch  němečina 
English  angličtina
En français  francuzština 
Italiano  italština

Poslední Indiánské války

Fan web - Indiánských válek Březno u Chomutova

Vítejte na fanouškovském webu posledních Indiánských válek Březno u Chomutova. Tento web je psán pohledem diváka na tuto jedinečnou akci u nás v ČR. Vlastně jsme s mou přítelkyní přijeli na premiéru této akce s kamerou, že si jen něco natočím a Věrka nafotí. Dnes už jsme ale i s mou přítelkyní Věrkou velcí fanoušci této akce. Již teď se těšíme na pátou část této velkolepé podívané.
Oficiální stránky Indiánských válek, najdete na tomto webu: North Western Territory o.s.
Na tomto fanouškovském  webu, najdete vše o indiánských válkách v Březně u Chomutova, z pohledu diváka, který přijel na první indiánské války v roce 2010 si jen zkusit natočit akční scény, a  později se stal velikým fanouškem této skvělé a jedinečné akce, najdete zde fotky, které nafotila Věra Jakubeková (Teta Endy) a videa, která točil Vašek Skořepa CŠV (country "šedý vlk") 
Celovyšívané mokasíny
photo-product-6074--700.jpg

Indiánské války 2014

indianske_valky_2014.jpg
Hlavní organizátor Indiánských válek, náčelník indiánů, autor námětů, scénářů, režie Indiánských válek
34857_1311434759659_1644333900_734016_6060234_n.jpg
ČAPA WAHA TANKA 
ladislav.pleticha@seznam.cz
Indiánská košile z jelenice
foto_8a_v.jpg
Opasek částečně vyšívaný, doplněný mosaznými hřeby 
photo-product-6119--700.jpg
425816_338947966143243_100000841266442_925797_951775016_n.jpg
Waštelo Čaglíška Wo
photo-product-5224-400-.jpg
Taška
163875_140435689344113_100001330488853_197220_1091188_n.jpg
Thathanka Ska
402384_2486192888243_1655284111_1718456_1956502385_n.jpg
Bernie Pospa & Radek Hawran Schunkaha Na-pin 
Štít

Štít

Ve středu je motiv orlích per do kruhu – symbol mystické ochrany, po obvodu motiv událostí, střídajících se v reálném (černé) a snovém (bílé) světě. Akcent je kladen na nutnost čestné a poctivé cesty životem. Zdobeno látkou, kopýtky a peřím.
Indianer Heike (Magdeburg)
Indianer Heike (Magdeburg)
Heike (Magdeburg) Německo
296508_263234183715534_100000868643434_713492_1874684339_n.jpg
Halthawin
44808_109795215743706_100001396853861_74450_7353112_n.jpg
Ulzi
296535_220770677971614_100001160504135_570276_5205389_n.jpg
Victorio
Bordel mama.jpg
Bordel mama (Teta Endy) 5.7.2014
P1170253.jpg
4_fred_eggan_2-300x220.jpg
Thathanka Gleška Šteker
200646_207709065921783_100000480737667_817624_5414224_n.jpg
Jirka Hušek
077.JPG
089.JPG
081.JPG
"Súnpi-copánek", ten,který umí překvapit
"Súnpi-copánek", ten,který umí překvapit
"Súnpi-copánek", ten,který umí překvapit 
IMG_8541.jpg
Péťa Procházka (Klatovy)
206.JPG
152.JPG

Přátelé ze zahraničí

954845_610672735653412_1961513070_n.jpg
Sibylle Vester (Německo)
10547939_721591551251462_5400561524617295702_o.jpg
Peter Stary (Německo)
740594_115468091960749_1628466627_o.jpg
Jackson (Německo)
11667377_835607423223067_3492857988590352726_n.jpg
Momo Joe (Německo)
11541949_850735621700708_2568881125042065721_n.jpg
Hans Lunze (Německo)
247824_134166263328601_100002056831842_225564_6349385_n.jpg
Joachim Plachetka z Polska
Klepnutím na fotku si přehraješ Hoop dance (tanec s obručemi) video tohoto skvělého tanečníka z Německa, který poctil svou návštěvou i naší 8.Indiánskou výstavu v Litvínově
Klepnutím na fotku si přehraješ Hoop dance (tanec s obručemi) video tohoto skvělého tanečníka z Německa, který poctil svou návštěvou i naší 8.Indiánskou výstavu v Litvínově
Na Indiánskou výstavu 2011 přijel bratr z Německa
Fettermanův masakr
Označení bitky dne 21.12.1866 mezi oddílem armády USA a spojenými oddíly Arapahů, Čejenů a Siúxů. Indiáni vlákali vojáky do pasti, kterou připravil u Fort Kearny v Black Hills (Wyoming) náčelník Rudý oblak. Vojáci USA pod velením kapitána W. J. Fettermana byli pobiti do posledního muže. 
masakr1.jpg
Během občanské války byl v Montaně objeven žlutý kov a oblast brzy zaplavili zlatokopové. Spojení se zlatými poli v okolí nově vzniklé osady Virginia City bylo obtížné a tak po úpravách začala sloužit trasa, kterou prozkoumal a vytyčil v letech 1863-1865 John Bozeman. Táhla se od pevnosti Fort Laramie na řece North Platte směrem k severozápadu podél východního úpatí a severního výběžku pohoří Bighorn. Jenže přetínala území, která byla podle smlouvy z roku 1865 vyčleněna jako loviště pro Lakoty, severní Šajeny (Čejeny) a Arapahy. Indiáni se pronikání bělochů bránili a jejich odpor nedokázala zlomit ani trestná výprava generálmajora Patricka E. Connora podél řeky Powder v roce 1865. Bozemanova stezka byla stále nebezpečnější, takže padlo rozhodnutí vybudovat na ní vojenské pevnosti.
 
První opevněná tvrz byla postavena v červenci 1866. Byla pojmenována po hrdinovi občanské války generálu Philipu Kearnym, který padl v roce 1862 v bitvě u Chantilly ve Virginii. Posádce Fort Phil Kearny velel plukovník Henry Bebee Carrington, známý svými vynikajícími organizačními schopnostmi, ale také opatrností a neochotou riskovat. Pevnost byla na tehdejší poměry poměrně rozlehlá a důkladně opevněná. Téměř půl míle dlouhé bytelné palisády obklopovaly prostranství, kde stálo třicet srubů a cvičiště pro nástupy s vysokým vlajkovým stožárem. Kolem pevnosti vojáci vykáceli původní les. Carringtonovi vojáci stavěli a tudíž neměli čas na výcvik. Dvě třetiny z nich přitom oblékly uniformy poměrně nedávno a o životě v pohraničí nevěděli téměř nic. Soustavné útoky Lakotů 

tak nováčky silně demoralizovaly a napětí nakonec poznamenalo i veterány indiánských válek. 
Mladí důstojníci v čele s kapitánem Frederickem H. Brownem a poručíkem Georgem W.Grummondem proto začali plukovníka žádat, aby přestal být k dotírajícím indiánům tak shovívavý. Carrington však  situaci viděl jinak: Dostal rozkaz vybudovat na Bozemanově stezce pevnosti k ochraně vystěhovalců a byl rozhodnut ho beze zbytku plnit. Bojovat s indiány není jeho úkolem.
Témeř vzpoura
  
V srpnu tedy poslal dál na severozápad přes sto padesát ze svých sedmi set mužů. Ti do zimy postavili asi ve vzdálenosti devadesáti mil od Fort Kearny menší tvrz Fort C. F. Smith. Generálu Cookeovi, Carringtonovu bezprostřednímu nadřízenému, tak při inspekční cestě nezbylo než konstatovat, že plukovník svůj úkol plní na sto procent. Když přijel do Carringtonova sídla, užasl nad stavbou. Pak ale ještě dlouze hovořil s kapitánem Brownem, který poslal na Carringtona stížnost, že neřeší situaci s indiány. Generál stál v duchu na straně kapitána. Indiáni totiž na americké pevnosti neustále útočili. Rozpoutali tak dokonce takzvanou velkou siouxskou válku, která trvala zhruba od srpna 1866 do září 1868. Cooke proto rozhodl, že 18. pěší pluk zreorganizuje. Carrington měl být na konci roku odvelen do týlové pevnosti Fort Caspar na řece Powder a do Fort Kearny měly přijít posily v podobě absolventů West Pointu, kteří s indiány zatočí. 

V listopadu se Carringtonovi hlásilo několik nových důstojníků a hrstka dobrovolníků, dílem veteránů z občanské války, dílem čerstvých vyřazenců vojenské akademie. Byli mezi nimi i poručík 2. kavalerie Horatio S. Bingham a dva kapitáni od infanterie - James Powell a William Judd Fetterman. Plukovník tak měl v pevnosti celkem čtyři sta mužů a asi tucet důstojníků. Výzbroj však byla nevalná. Cooke slíbil kvalitní spencerovky nejnovějšího typu, ale zatím nic neposlal. I noví vojáci v listopadu přijeli s pěchotními předovkami značky Springfield a zastaralými karabinami značky Starr.
 
Počátkem zimy shromáždil náčelník Rudý oblak kolem 3000 válečníků z lakotských kmenů Oglalů, Mnikonžuů a Bruléů a spřátelených Šajenů a Arapahů a přivedl je téměř na dohled Fort Kearny. A v pevnosti napětí téměř vyvrcholilo ve vzpouru proti váhavému veliteli. Důstojníci, až na kapitána Tenodora Tena Eycka, který byl většinu času opilý, stáli jako jeden muž na straně kapitána Browna a žádali rázný útok na indiány.
 
Ale plukovník nehodlal na své politice vůči indiánům nic měnit. Teprve počátkem prosince přivezl posel od generála Cooka novou směrnici. Rudý oblak prý představuje pro Bozemanovu stezku vážné nebezpečí a plukovník má uvažovat o útoku na zimní tábory indiánů. Carrington byl tedy nepřímo přinucen přistoupit na požadavky svých bojechtivých důstojníků.
Bitky u pevnosti 
 
Plukovníka Carringtona nejvíce trápilo zásobování pevnosti dřevem. Výstavba palisád spolkla všechny použitelné stromy v několikamílovém okruhu, a proto musela pro dřevo vyjíždět každé ráno kolona vozů. Vracela se v poledne. Dřevorubce ale neustále obtěžovali indiáni, takže je musel doprovázet silný oddíl vojáků. A 6. prosince 1866 došlo při obvyklé výpravě za dřevem k vážné potyčce. Kapitán Fetterman doprovázel dřevaře k hustému borovému lesu západně od pevnosti. 

Jeho třicet lidí bylo náhle napadeno stovkou bojovníků náčelníka Mnikonžuů Hrba a Oglalů Žlutého orla. Vojáci se ale nenechali překvapit a soustředěnou palbou je odrazili. Když se dřevařské povozy vrátily, opustil bránu pevnosti další oddíl, tentokrát vedený samotným plukovníkem. Vůbec netušil, že mlází i koruny stromů na srázných úbočích skrývají stovky bojovníků, které tam rozestavil Rudý oblak. Ještě dřív, než se stačili Carringtonovi vojáci setkat s Fettermanovou skupinou, podařilo se náčelníku Oglalů Šílenému koni a jeho mladým mužům odlákat z Carringtonova oddílu horkokrevné důstojníky. Poručíka Horatia S. Binghama a seržanta G. R. Bowerse, jedoucí v čele pronásledovatelů, zasypala sprška dobře mířených šípů a poslala je do věčných lovišť. 

Pětadvacet Carringtonových mužů obklíčila značná přesila a jen chaotické jednání indiánů umožnilo plukovníkovi ústup. Unikl pěšinou pod horským hřebenem a za pár minut už byl v bezpečí pevnosti. Dva mrtví a pět těžce zraněných ale neznamenalo ve srovnání s cennou zkušeností mnoho: Carrington totiž došel k jednoznačnému závěru, že útok na dřevaře měl vlastně vylákat vojáky z bezpečí palisád. „Napříště," končil velitel poradu svých důstojníků, „nesmějí pomocné oddíly v žádném případě indiány pronásledovat a zajíždět daleko od pevnosti."
 
Události ale pomohly plukovníkovi znovu získat důvěru mladých důstojníků, kteří zjistili, že jeho   vojenské schopnosti a umění strategie nejsou zřejmě tak špatné, jak si dosud mysleli. Když pak 19. prosince napadli indiáni dřevařskou četu znovu, spokojil se kapitán James Powell, dříve jeden z nejhorlivějších kritiků Carringtonovy taktiky, s odražením útoku a jak svůj strážní oddíl, tak všechny dřevařské vozy dovedl zpátky do pevnosti bez jediné ztráty 
na životě. 

Ani následující den, kdy vedl doprovodný oddíl sám plukovník, nepřišli vojáci o jediného muže. Stačila ještě jedna výprava, a zásoby dřeva vystačí na několik týdnů. 
Chystá se léčka
 
Rudý oblak však nespal. Při bojích v lesích kolem Fort Kearny si ověřil, že jeho taktika je správná - když se mu podaří vylákat zpoza hradeb velký počet vojáků, může je se svými tisíci válečníky všechny pobít. V polovině prosince proto náčelníci spojených kmenů domluvili na vojáky past. Všechny přípravy byly skončeny v třetím prosincovém týdnů a k nenáviděné pevnosti se začaly z vesnic na řece Tongue stahovat asi dva tisíce bojovníků. 

Necelých deset mil od Fort Kearny vyrostly tři tábory - lakotský, šajenský a arapažský. Léčka byla 
přichystána v údolíčku Peno Creek, které leželo mezi indiánským ležením a pevností. Po absolvování obřadů prohlásili náčelníci, mezi nimiž byli takoví význační muži jako Černý medvěd a Rezavý kůň z kmene Arapahů, šajenští předáci Malý kojot, Bláznivá hlava a Malovaný hrom či Hrb a Bílý býk z kmene Mnikonžuů nebo hunkpapský Pizi, že dnem příznivým pro velké vítězství je 21. prosinec.
 
masakr2.jpg
Onoho dne v deset hodin ráno vyjeli z pevnosti dřevaři na svoji poslední pouť za palivem a již za necelou hodinu znovu zazněly výstřely indiánských ručnic. Protože dřevorubci mýtili celý podzim les kolem takzvané Cesty dřevařů, která vedla souběžně s Bozemanovou stezkou, jen ji od ní dělil příkrý hřeben, shromáždil Rudý oblak svoje lidi právě za tímto kopcem. Z pevnosti nebylo indiány vidět. Indiáni se shromáždili v členitém terénu u potoka, který museli vojáci cestou překonávat. 

Tady, tři míle od Fort Kearny, bylo za skalními bloky připraveno téměř dva tisíce bojovníků - Šajenů, Arapahů a Lakotů. Všichni trpělivě čekali na kořist, kterou jim měla před hlavně přilákat skupina jejich
nejlepších jezdců. Pro nebezpečný úkol návnady vybrali náčelníci deset mladých mužů z různých kmenů. Slavný Oglal - válečník Šílený kůň - byl určen jako vůdce návnad.
 
A tak zatímco jedna skupina indiánů podnikala fingovaný útok na vozy dřevařů, ukryli se válečníci Šíleného koně na svahu obráceném k pevnosti. Byli připraveni okamžitě vyrazit ve chvíli, kdy z brány vyjede jednotka vyslaná na pomoc napadeným dřevorubcům. Indiáni chtěli vyprovokovat vojáky k bezhlavému útoku. Už dříve si všimli, že vojáci v takových situacích nejedou přímo po Cestě dřevařů, ale využívají Bozemanovy stezky, odkud pak obloukem zatáčejí k místu napadení. 

Na tom vybudoval Rudý oblak celou svoji strategii. A aby si modré kabáty svůj útok nerozmyslely, měl je ještě Šílený kůň více vyprovokovat, aby spadli do připravené léčky. 
Přímo do léčky
 
Po jedenácté hodině zavládl v pevnosti na chvilku zmatek. Vzdálená střelba nevěstila nic dobrého. Carrington povolal kapitána Powella. Měl okamžitě shromáždit své lidi a vyrazit dřevařům na pomoc. Do rozhovoru však zasáhl Fetterman. Třiatřicetiletý kapitán, rodák z Connecticutu, který měl za občanské války propůjčenu hodnost podplukovníka, viděl příležitost pořádně indiány potrestat. Vždyť dnes vyjeli dřevaři naposledy a on před několika dny tvrdil, že se svými osmdesáti muži rozpráší všechny rudochy před Fort Kearny. 

Na tvářích posluchačů si v té chvíli všiml nedůvěry, možná i úsměšku. Teď tedy může prokázat své schopnosti. Plukovník souhlasil. Když má Fetterman chuť na výpad, ať si vezme kolonu na povel on. Za pět minut již stálo před bránou čtyřicet devět pěšáků ozbrojených springfieldkami a sedmadvacet jezdců pod vedením poručíka Grummonda vybavených novými sedmirannými karabinami Spencer. Ke 
kapitánovi se přidali i dva civilové, James Wheatley a Isaac Fisher, kteří ucítili příležitost vyzkoušet své zbraně - šestnáctiranné opakovačky vzoru Henry. 

K oddílu se připojil i kapitán Brown, který měl na indiány spadeno stejně jako Fetterman a nevynechal jedinou příležitost některého zabít. Poslední Carringtonův rozkaz nedočkavému Fettermanovi zněl: „Pomozte dřevorubcům, ale za žádných okolností nepronásledujte nepřítele!"
 
Sotva zapadla za modrými kabáty brána, vyřítili se válečníci Šíleného koně. Bezcílně pobíhali a vzbuzovali ve Fettermanových vojácích dojem, že chtějí co nejrychleji zmizet mezi stromy. Zřejmě ztratili po útoku na dřevaře směr a teď nevědí kudy kam. Střelba již utichla a Carrington usoudil, že Fetterman postupuje bez problémů. Kapitán jistě zatočí kolem pahorků a odřízne indiány od spásných lesů nad Bozemanovou stezkou. 

Jestli dostane útočníky 
mezi svůj oddíl a silný doprovod dřevařů, mohli by indiáni utrpět pořádné ztráty... Vtom si plukovník uvědomil, že ani s Fettermanem, ani s dřevorubci neposlal žádného lékaře. Zavolal tedy posádkového doktora Hinese a poslal jej po vozové Cestě dřevařů, aby zjistil, jak jsou na tom dřevaři. Potom měl jet za Fettermanem. Kapitán Fetterman a kavaleristický poručík již měli Šíleného koně a jeho skupinu na dosah. 

Indiáni vypadali vyčerpaně a dezorientovaně. Náčelník dokonce sesedl z koně a vypadal, že se každou chvíli zhroutí. Vojáci si ho vzali na mušku, ale nikdo netrefil. Šílený kůň náhle vyskočil na svého hřebce a začal dělat na modré kabáty posměšné posunky. Kdykoliv vojáci zpomalili nebo se zastavili, Šílený kůň opět sesedl a předstíral, že upravuje uzdu nebo prohlíží svému koni kopyta. Kulky kolem něho jen svištěly. Nakonec vojáky odlákal až téměř k Peno Creeku. Stále viděli jen skupinku deseti indiánů, takže Fettermanovi muži štvali koně, 

aby je pochytali. Jenže jakmile náčelník překročil zamrzlý Peno Creek, ocitlo se všech 81 kavaleristů a pěšáků v pasti.
Byl to masakr
 
Čest dát signál svým lidem, kteří byli ukryti ve stržích na západní straně, připadla Malému koni, šajenskému opačníkovi (válečnému šamanovi, který ve svém rituálním jednání obracel vše naruby; chodil pozadu, místo „ano" říkal „ne" apod.). Malý kůň si podal za zády z levé ruky do pravé zvláštní reflexní luk s hrotem kopí, posvátný majetek opačníků, v němž se skrývala síla hromu a blesku, a všichni Šajeni a Arapahové se vyřítili na nepřítele. Z protější strany se přidali Lakotové.
 
masakr3.jpg
Grummond, Brown ani Fetterman nic netušili a hnali své mužstvo dál do smrtící pasti. Poručík Grummond se svými lidmi už kapitána předjel a proti dvěma tisícům indiánů tak postupovaly dva izolované ostrůvky modrých kabátů. A indiáni se přiřítili jako uragán. Fettermanovi pěšáci zaujali jakous takous obranu na svahu jednoho z pahorků, ale z polohy nalezených těl vysvítalo, že nakonec proti obrovské přesile najíždějících indiánů bojovali jen jednotlivci.
 
Část kavaleristů sesedla s koní a hledala úkryt mezi velkými balvany. Přesná střelba henryovek tu způsobila útočníkům těžké ztráty, ale výsledek střetnutí rozhodnout nemohla. Indiáni zalehli za zastřelené koně a čekali, až obráncům dojde munice. Potom hrstku bělochů znovu napadli.   Vyzkoušeli, jak v boji proti šípům a tomahavkům obstojí bajonety a armádní nože. Kavaleristé nechali podle obecného zvyku šavle v pevnosti. Vojáci je považovali za neužitečnou zátěž, do pole je s sebou brali jen jednotlivci. 

Jedním z nich byl i Grummond, který se snažil prosekat z obklíčení a posílit Fettermanovy pozice. I on však padl mezi svými vojáky přibližně v polovině cesty od skalnatého úkrytu hrstky opěšalých kavaleristů ke svahu, na němž čelil lavině indiánů Fetterman se zbytkem infanteristů. I jim už docházelo střelivo a obléhatelé zužovali kruh. Někdy v těchto minutách zůstal Brownovi a Fettermanovi v hlavni poslední náboj. 

Podle jedné verze vyšetřování stáli proti sobě, jeden druhému přitiskl kolt ke spánku a současně stiskli spoušť. Tímto zoufalým činem se chtěli vyhnout zajetí a pomalé a bolestivé smrti, jež by je podle jejich představ jistě čekala v rukou 

triumfujících vítězů. Jejich těla byla podle většiny záznamů nalezena ležící vedle sebe a jejich zkrvavené hlavy prý byly zčernalé spáleným střelným prachem.  Letopisech Wyomingu nicméně John McDermott argumentuje, že kapitán Fetterman zemřel jiným způsobem: „Pomocný lékař Samuel M. Horton, který těla před pohřbem podrobil prohlídce, vypověděl před zvláštní komisí, že Fettermanovo hrdlo bylo napříč proříznuté nožem… 

Bratranec náčelníka Rudého oblaku, Americký kůň, to později potvrdil. Řekl, že důstojníka srazil z koně válečnou palicí a dorazil ho nožem." Zbývající vojáky pobili ječící indiáni během několika dalších vteřin. Od chvíle, kdy modré kabáty opustily bezpečí palisád, uplynulo necelých sedmdesát minut.
Už jen jako diváci
 
Ve Fort Kearny zatím rostlo napětí. Střelba zvolna utichala a nic nebylo vidět. Carrington zavolal kapitána Ten Eycka, aby vyjel se svou setninou Fettermanovi naproti pro případ, že by ho indiáni pronásledovali. Mezi tím se ale vrátil doktor Hines. Dřevaře našel bez jediného škrábnutí a když proto obrátil svého koně ke hřebeni nad Bozemanovou stezkou, uviděl pod sebou spoustu indiánů, ale ani jediného vojáka. Znervóznělý plukovník přidal kapitánovi dalších čtyřicet mužů - skoro všechny, kteří ještě zbývali, kromě stráží a služeb. 

Vydal Eyckovi přesné pokyny: Nesmí v žádném případě následovat Fettermanova příkladu. Dojede až
 k pahorkům asi tři míle od palisád, odkud uvidí jak na pevnost, tak na místa, kam musel dojít Fettermanův oddíl. Pak se rozhodne podle situace. Buď půjde kapitánovi na pomoc, nebo se vrátí do
 pevnosti.
 
Záchranná výprava ještě ve chvíli, kdy dojížděla k úpatí kopce, slyšela sporadické výstřely. Pak ale střelba zmlkla docela. Eyckovi muži neviděli bitvu, jen to, jak indiánští válečníci oslavují své vítězství. Někteří bojovníci sbírali nepoškozené šípy, svlékali mrtvé a vylupovali jim oči. Dobíjeli nešťastníky, kteří se ještě hýbali. Ošetřovali vlastní raněné a mrtvé nakládali na hřbety koní. Zranění utrpělo asi tři sta indiánů, z nichž pak stovka svým ranám podlehla. Tím dostoupil počet mrtvých na straně spojených kmenů sto šedesáti. 

Tak skončil boj, který běloši později nazvali Fettermanovým masakrem. Indiáni mu říkali Bitva sta  rtvých. Brzy odpoledne začali lidé Rudého oblaku pomalu odcházet. Někteří sice Eyckovy muže trochu provokovali, ale bez ochoty ještě bojovat. Byla krutá zima, a proto se rozhodli odnést raněné zpátky do tábora, než umrznou.
 
Až teprve vpodvečer opustil Ten Eyck svoje postavení na kopci a sestoupil na bitevní pole. Nechal naložit větší část mrtvol na povozy a už za tmy je dovezl do pevnosti. Příjezd Eyckovy kolony plukovníka zdrtil. Čtyřicet devět zmrzačených těl bylo vlivem mrazu zkrouceno do groteskních poloh a vzbuzovalo v obráncích tvrze hrůzu a zděšení. Ostatní mrtví zůstali na místě.
 
Pro ty vyjel další den ráno s dobrovolníky sám Carrington. V poledne přivezli další část děsivého nákladu. Navečer se přihnala sněhová bouře, která trvala tři dny a pokryla palisády mohutnými závějemi sněhu. Indiáni ale nevyužili vhodné příležitosti k útoku na oslabenou pevnost a zůstali ve svých zimních táborech na řece Tongue. V lednu se pak bílými závějemi dobrodily do Fort Kearny kýžené posily, které přivedl plukovník Henry W. Wessels, Carringtonův nástupce.
Carringtonova čest
 
Fettermanův masakr se začal hojně propírat v tisku a žily jím celé Spojené státy. Veřejnost mladého hrdinu litovala a odsuzovala Carringtonovo chování. Mezi americkými generály však převládalo jiné ínění. Sherman píše v dopise generálu C. Augurovi: „Znám Carringtona dost dobře, abych chápal, že 
má lepší kvalifikaci pro nějaké bezpečné místo než pro tak exponované postavení."  
Vrchní velitel americké armády šel ještě dál. 

Už 26. prosince dostal zprávu o katastrofě na Bozemanově stezce a po týdnu odvolal Cooka z funkce. „Z Carringtona," řekl „nelze dělat obětního beránka za širší okruh viníků." Současně nařídil vyšetřit situaci na indiánské hranici, o níž jednala i zvláštní komise ministerstva vnitra. Oba výbory došly k téměř totožným závěrům. John B. Sandborn je shrnul ve zprávě pro Kongres velice lapidárně: „…jádro 
pudla tkví v tom, že důstojník velící oblasti nedostal víc lidí ani zásob pro válečný stav. 

Vybavili jej jen pro podmínky hlubokého míru." Carrington jistě přijal výsledky vyšetřování s velkým ulehčením, stejně jako své přeložení do jedné z pevností ve střední Nebrasce, kde nebylo na desítky mil jediného indiána. Jeho protivník, náčelník Oglalů Rudý oblak, slavil triumf. Neustálé útoky Lakotů a Šajenů na vojenské posádky a bílé přistěhovalce vedly 6. listopadu 1868 k podpisu 2. laramieské smlouvy, podle níž se USA zavázaly vyklidit pevnosti na Bozemanově stezce. 

Smlouva navíc uznávala výsadní siouxská práva na půdu ve Wyomingu, Montaně, Nebrasce a obou Dakotách. Po odchodu z vojenské služby 15. prosince 1870, necelé čtyři roky po Fettermanově posledním boji, se Carrington dál trochu snažil očistit svou poskvrněnou pověst. Měl času dost. Manželka Margaret, která měla literární sklony, zemřela, a on se 3. dubna 1871 znovu oženil. 

Jeho druhou ženou se stala Frances Grummondová, vdova po poručíku G. W. Grummondovi. Plukovník, smířen se světem i svým svědomím, zemřel v roce 1912.
Bez názvu 1 kopie.jpg

Líbí se Vám příběhy z amerických prérii?

Ano (51 | 91%)
Ne (2 | 4%)
Šedý vlk mail 
grey_wolf_in_the_dark_forest_by_syren007-d3b4qxy.jpg
stetson204.jpg
Hlavní organizátor
Kavalerie a Technického
zabetpečení akce
Indiánské války
A7084405.jpg
Pavel Jupí Najman
jupinajman@seznam.cz
36234_107142966001771_100001182054978_52277_2589266_n (1).jpg
Yankee
600353_3735346259585_1143416504_n.jpg
487335_3735334539292_1129299195_n.jpg
449kopie.jpg
561313_441878269177700_127362925_n.jpg
1045124_308824945920551_511988080_n.jpg
P1100338kopie.jpg
P1100109kopie.jpg
156923_170719949627766_100000692861735_384424_399560_n.jpg
Zungu
Klikni na bizoni, a něco se o nich dozvíš
Klikni na bizoni, a něco se o nich dozvíš
Thathanka
308505_1922507230375_1472911355_31594220_1347288_n.jpg
Myrtes
200240_1720190607975_1334608530_31793646_6545139_n.jpg
Wyaka Tanka
P1170430.jpg
Olinka a Stanley
267523_251113278247674_100000470104870_1048860_8083307_n.jpg
Ohnivá voda
Kroužící orel.jpg
Kroužící orel
1920292_1380101398926615_1554747920_n.jpg
Maria Röderau (Německo)
13652811_10205254245354033_2053143798_n.jpg
Athia Čante Win
393193_1649565377116_1776422376_861403_1152489481_n.jpg
Spící medvěd
317812_241807182534630_100001160504135_631703_1544303820_n.jpg
Kate Trky
40616_155272811153725_100000130207118_520136_555161_n.jpg
Jára
p1120608.jpg
snimek_198.jpg
Jíťa
snimek_166.jpg
p1120408.jpg
p1120535.jpg
snimek_129.jpg
snimek_095.jpg
972197_169975886515359_1140015947_n (1).jpg
Libusche.jpg
Libusche (Berlin)
10631884_572207989556558_1534892876_o.jpg
Lu Gun (Berlín)
Jíťa
Jíťa
Indiánská výstava 2010 - Fotky na rajče.net (klikni na fotku)
Indiánská výstava 2010 - Fotky na rajče.net (klikni na fotku)
Z Indiánské výstavy
Indiánská výstava 2011- album na rajče.net  (klikni na fotku)
Indiánská výstava 2011- album na rajče.net (klikni na fotku)
Ženské zdobené šaty...
383151_100933866739317_2082040408_n.jpg
Vašek Skořepa
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one